išplepėti
verb
|
- #{išpasakoti|išpasakoti}# kitų slepiamą dalyką
- * Paslaptį išplepėjo.
- kurį laiką #{plepėti|plepėti}#, tuščiai #{šnekėti|šnekėti}#
- * Susitiks ką, tai ir išplepės ligi vakaro.
- #{plepant|plepant}# #{išvirti|išvirti}#
- * Bulvės jau išplepėjo.
|
blab,
tell
|